Malíř Jan Štěpán Zaškolný

Dvacáté století bylo naplněno řadou dějinných střetů, jež vnesly do života měst i venkova mnoho změn. Jakkoli zásadní však byly, nepodařilo se jim odstranit paralely s dobami předchozími, společné rysy přetrvávají dál. A protože je současnost někdy v důsledku rychlých změn poněkud nepřehledná, pohledem na minulost, tedy díky časovému odstupu, si můžeme všimnout zajímavých skutečností.

Jan Štěpán Zaškolný slovem a obrazem dokumentoval zanikající svět našich předků. Nebylo již možné udržet ho při životě, proto se snažil uchovat alespoň připomínku na něj – pro poučení, pro lepší pochopení dneška, pro zábavu. Jako výtvarník a kronikář spolupracoval s mnoha kulturními pracovníky zabývajícími se historií, lidovým uměním, sběratelstvím, organizováním zájmových spolků či vlastní uměleckou nebo publikační tvorbou. Celý tento národopisný proud, inspirovaný koloritem slezského regionu, nabyl největšího rozsahu v padesátých a šedesátých letech 20. století.

Narodil se 4. června 1915 v Dolních Domaslavicích. Jeho rodiče měli na pomezí Dolních Domaslavic a Soběšovic chalupu s menším polním hospodářstvím, otec pracoval jako zedník Vítkovických kamenouhelných dolů v Moravské Ostravě. Jan Štěpán navštěvoval domaslavskou obecnou školu, následně gymnázium v Českém Těšíně. Potom zůstal pomáhat na rodné zemědělské usedlosti. Rok 1938 prožil ve vojenské službě, válečná léta na nucených pracích v Německu. Pokud to podmínky dovolovaly, volné chvíle trávil kreslením nebo fotografováním.

Krátce po válce dekoroval užitkovou keramiku, v roce 1947 přijal místo chemického laboranta v ostravských Dusíkárnách. V letech 1946 – 1956 psal kroniku Dolních Domaslavic a zachycoval mizející obraz domaslavsko – soběšovského údolí. Roku 1952 se oženil s Annou Bujákovou z Volovce, učitelkou základní školy. Když rodný dům zatopila voda Žermanické přehrady, odešel v roce 1958 do Starého Města. Zároveň s přestěhováním nastoupil do laboratoře Válcoven plechu Frýdek – Místek, kde setrval až do důchodu.

Byl společensky činný v Československé straně lidové, pořádal vlastivědné zájezdy, zpíval v místeckém Mužském pěveckém souboru Smetana, působil v památkové správě, za roky 1967 – 1974 psal staroměstskou kroniku, maloval, fotografoval. Nejedno album obohatil o snímky z rodinných oslav, na které byl často zván. Také kamenickým řemeslem dovedl přispět k paměti dob minulých, v osmdesátých letech tesal nápisy na náhrobcích mnoha zájemcům z Domaslavic a Starého Města. Věnoval se přitom své rodině a v neposlední řadě ovocnářství. Zemřel 29. prosince 2001 ve Starém Městě u Frýdku – Místku.

Na počátku jeho výtvarné cesty byly drobné kresby ze školního období, později fotografie a kresby z vojny. Během války začal studovat dálkové kurzy Školy dekorativních umění v Praze pod vedením akademického malíře Jaroslava Masáka. Z dozvuků plodného ovzduší české malířské avantgardy dvacátých a třicátých let 20. století vstoupila do uměleckého vnímání Jana Štěpána Zaškolného tradice novodobého realismu. Nejčastěji ztvárňoval domaslavskou krajinu, z jiných motivů kytice a různá zátiší s ovocem.

Příchodem do Starého Města v roce 1958 zahájil novou etapu svého života. Zabýval se více grafickou a propagační prací – linoryty, ručně psanými plakáty, většinou pro ČSL anebo pro obec. Maloval obrazy z Beskyd. Na zájezdech válcovenského výtvarného kroužku vznikaly kresby tatranské přírody, v roce 1972 a 1975 zachytil místa navštívená v Bulharsku a Rumunsku. Jižní slunce vneslo i do beskydských pohledů jasnější tóny, uvolněnější rukopis přecházel postupně k jednodušším až stylizovaným tvarům.

Malířská tvorba Jana Štěpána Zaškolného vrcholila koncem osmdesátých let 20. století. Zvláště v oblasti krajinomalby dosáhl mistrovské úrovně. Měl rozsáhlé schopnosti a různorodé zájmy, ale vždy spojené s duchovním poznáním a zájmem o kraj, v němž žil. Sám bez akademického titulu, maloval pro obyčejné lidi, pro známé ze svého okolí anebo z rodiště, s nimiž udržoval mnoho osobních kontaktů. Ti se díky srozumitelným námětům a stylu s jeho dílem ztotožnili a přijali ho za vlastní. Stal se tak vpravdě lidovým umělcem.

	©z 2006
zpět		dál